Lublin je polské historické město s dlouhou multinárodnostní tradicí ležící ve východním Polsku mezi Varšavou a hranicí s Ukrajinou. Žije zde 340 tisíc obyvatel, je 9. největším polským městem a největším sídlem východně od Visly. Lublin je střediskem Lublinského vojvodství. Městem protéká řeka Bystrzyca. Lublin je dnes především kulturním centrem východního Polska. Funguje zde množství galerií a muzeí, jsou zde 4 univerzity a konají se zde divadelní festivaly.

Historie města ovlivněná početnou židovskou komunitou

Na místě dnešního města stála osada již v 5. století. První zmínka o Lublinu pochází z roku 1224, ve 13. století získal městská práva. Během polské expanze do Haliče a na Červenou Rus zvítězil roku 1341 Kazimír III. Veliký poblíž Lublina nad Tatary; rok nato bylo město obehnáno hradbami. Rozvíjel se obchod s nově podrobenými oblastmi dnešní Ukrajiny a s černomořskými přístavy. V roce 1474 zde Kazimír Jagellonský zřídil hlavní město lubelského vojvodství. S postupem let se toto město stalo sídlem samosprávy židovské komunity v Polsku – Židovského sněmu a Korunního tribunálu, jehož sídlo se zachovalo do dnešních dnů.

Roku 1569 zde byla uzavřena Lublinská unie – personální svazek Polského království s Litvou. V 17. století byl Lublin zničen jednak kozáckými a švédskými nájezdy (1656), jednak morem roku 1630. V téže době bylo město jedním z center polské reformace; existovala zde mj. komunita Polských bratří. Po III. dělení Polska se město načas octlo v rakouské správě (1792–1805), poté připadlo ruskému impériu. Roku 1837 se stalo centrem gubernie. Okolo roku 1850 zde žilo 21 000 lidí, z nichž 56 % bylo židovského vyznání.

Roku 1918, kdy se Lublin stal součástí nezávislého Polska, byla založena zdejší katolická univerzita. V roce 1939 zde žilo 120 000 lidí, z nichž třetina byli Židé; mezi válkami jejich komunita relativně prosperovala (fungovala zde mj. největší ješiva na světě), avšak drtivá většina Židů byla zavražděna během německé nacistické okupace (1939–1944) v koncentračním táboře v Majdanku vzdáleném jen 2 km od židovského ghetta, které bylo (stejně jako část Starého města a čtvrti Wieniawa) během války zcela zdevastováno. 23. července 1944 se Lublin stal na 5 měsíců dočasným hlavním městem komunistického Polska. Po roce 1945 na Majdanku a židovských hřbitovech vznikly památníky připomínající holocaust a válečné hrůzy.

Atraktivní památky jednoho z nejstarších polských měst

Údolí řeky Bystřice (Bystrzyca) dělí město na dvě krajinářsky odlišné části – kopcovitou levobřežní a plochou pravobřežní část. Lublin je jedním z nejstarších polských měst, díky čemuž je zde možné najít historické památky ze všech období. Mimořádně cenné jsou byzantské malby z roku 1418 v gotické kapli, nacházející se na nádvoří hradu. Zajímavý je také celý areál Lubelského hradu s kostelem sv. Trojice a mohutným pozdně renesančním donjonem – věží poslední obrany. V blízkosti hradu jsou objekty bývalé nemocnice sv. Lazara a kostel sv. Vojtěcha. Druhým architektonickým symbolem města je Krakovská brána, ve které sídlí Historické muzeum města Lublinu.

Staleté dějiny Židů v Lublině, neformálního hlavního města židovských komunit ve východním Polsku, si lze připomenout na místě koncentračního tábor Majdanek ve velmi silně působící expozici. Dějiny místních Židů jsou prezentovány také v Pamětní síni lublinských Židů v synagoze Chewra Nosim.

Tyto zajímavosti doplňují bohaté sbírky jiných muzeí a kulturní nabídka. Lublin je kulturním a intelektuálním životem pulzující univerzitní město.