Už to jede, už to sviští – sáňkování je parádní zábava pro malé i velké, která se v poslední době opět těší velkému zájmu. Provedeme vás proto po místech, na kterých si můžete užít sjezd na sáních či na bobech, vysvětlíme rozdíl mezi závodními a speciálními dráhami, připomeneme hlavní zásady bezpečnosti a projdeme se i historií sáňkování u nás.
Místa vhodná k jízdě na sáních můžeme rozdělit do 5 kategorií:
Závodní dráhy využívají pouze profesionální sportovci a nejsou určeny pro veřejnost. V ČR existují
jenom dvě závodní dráhy: ve Smržovce v Jizerských horách a v Klášterci nad Ohří.
Jedná se o upravené dráhy přírodního charakteru, které slouží široké sportovní veřejnosti. Jízda bývá
placená a vyžaduje základní vybavení i dovednosti při ovládání sáněk.
Při dobrých sněhových podmínkách lze samozřejmě sáňkovat na kterémkoliv veřejném svahu. Buďte
při tom ohleduplní na ostatní i vůči přírodě!
V českých horách funguje několik speciálních sáňkařských drah určených pro širokou veřejnost. Liší se například možností osvětlení, dopravy na start či zapůjčení vybavení. Bývají serpentinovité, někdy vedou lesem mezi stromy, ale mohou mít i rovné úseky. Některé tvoří součást lyžařských areálů, mají pevně stanovenou provozní dobu a jízda po nich je placená, jiné nepodléhají žádné regulaci.
Trasa s převýšením 560 metrů má za sebou více než stoletou historii. Začíná u horní stanice lanové dráhy na Černou horu v nadmořské výšce 1 255 metrů a vede zhruba 3,5 kilometru po tzv. Černohorské silnici a Zvonkové cestě až k dolní stanici kabinové lanovky na okraji Janských Lázní. Během jízdy trvající asi 30 minut se otevírají krásné výhledy na Krkonoše včetně chráněného Klausového dolu. Cesta je v provozu denně a lze použít i vlastní sáňky. Pozor však, několikrát kříží sjezdové tratě a mohou se po ní pohybovat i pěší.
Po osvětlené sáňkařské dráze ve Ski areálu Dolní Morava se může jezdit pouze večer, neboť vede po cestách propojující dvě části lyžařského střediska. Kroutí se pod masívem Králického Sněžníku, nad údolím, kterým si razí cestu mladičká, klokotající řeka Morava. K jízdě jsou třeba speciální sáně s brzdou, které se půjčují v dolní stanici lanové dráhy U Slona. Sedačka zájemce o nevšední zážitek vyváží na start v nadmořské výšce 959 metrů, kde dráha o délce 2,5 kilometru začíná.
Kdo má vlastní vybavení a nebojí se menšího výšlapu, užije si přírodní sáňkařskou trať ve ski areálu Klíny. Nachází se nedaleko Litvínova v Krušných horách u silnice k hraničnímu přechodu s Německem Mníšek/Deutscheinsiedel. Měří jenom 600 metrů a díky svému mírnému sklonu a nenáročnému profilu se hodí i pro začátečníky. Výhodu představuje její bezplatné použití a provozní doba bez omezení.
Amatérská přírodní dráha v Jeseníku nadchne hlavně děti a zájemce o pohodový sjezd na sáních. Začíná na Křížovém vrchu v nadmořské výšce 690 metrů. Sáňkaři sviští pestrou trasou, která v první části sleduje zdejší křížovou cestu, až do Smetanových sadů v Jeseníku. Na délce 1 300 metrů tak překonávají převýšení zhruba 230 metrů. Vybavení je nutné vlastní, stejně jako doprava na start. Plánuje se další rozvoj dráhy.
Upravená a široká sáňkařská dráha v lyžařském areálu Ski Ještěd se vine od horní stanice lanové dráhy Skalka v nadmořské výšce 887 metrů. Na rozcestí Pláně je potřeba dát pozor na prudké odbočení doleva, ale k přehlednosti trasy přispívá značení cedulkami. Na některých místech se otevírají krásné výhledy na Liberec i na Jizerské hory. Po 3 300 metrech jízda končí pod dolní stanicí lanovky u konečné zastávky tramvaje v liberecké čtvrti Horní Hanychov.
Smržovku lze považovat za Mekku českého sáňkování, jezdí se tady už více než sto let. Turistická trať začíná u rozhledny Černá Studnice na vrcholu stejného jména (zde si lze zapůjčit sáně) a končí ve Smržovce u dolní stanice lyžařského vleku Filip o necelých 300 metrů níže. Měří 4 kilometry, ze začátku jen líně vede takřka po vrstevnici tzv. Jezdeckou cestou, později však prudce zabočuje (z bezpečnostních důvodů nechybí dřevěné mantinely) a řítí se kolmo po svahu až do cíle. Nebojte se, že byste zabloudili, značení zajišťují směrové šipky, piktogramy sáněk a mapky trasy.
Nejdelší osvětlená sáňkařská dráha v České republice měří skoro 3 kilometry a nad Špindlerovým Mlýnem překonává převýšení 375 metrů. Na její začátek pod Slezským sedlem a Malým Šišákem v nadmořské výšce 1 155 metrů vás vyveze autobus, který má ve Špindlu několik výrazně označených zastávek. Cíl je na Dívčích lávkách, kde se odevzdávají sáňky. Dráha je v provozu každý den a cena zahrnuje i zapůjčení sání a odvoz zpět do centra města.
Sáňkovat lze i přímo ve ski areálech, kde jsou pro sáňkaře vyhrazeny menší části svahů – tak, aby nezasahovaly do lyžařských sjezdovek. Tyto dráhy mají často sezónní charakter a vznikají s ohledem na aktuální sněhové podmínky. O možnostech sáňkování se proto vyplatí vždy informovat na místě.
Nadšenci a milovníci sáňkování objevili řadu míst k dlouhým sjezdům na sáňkách jako dělaných. Prozradíme vám alespoň dvě z nich. Pozor, na takových neoficiálních sáňkařských drahách je třeba jezdit s maximální opatrností a ohleduplností vůči případným lyžařům, běžkařům, chodcům a dalším osobám.
Výtečnou a dlouhou jízdu na saních slibuje oblíbená hora Medvědín nad krkonošským Špindlerovým Mlýnem. Dopravu na ni usnadňuje sedačková lanovka, ale do plánu sáňkovacího dne můžete zařadit i výšlap s převýšením bezmála 500 metrů – pocit z jízdy dolů pak dostane zcela jinou úroveň. Sjezd dlouhý 5 kilometrů sleduje tzv. Vodovodní cestu, která nejprve vede východním směrem, poté se prudce otáčí, protíná Horní Mísečky a míří přímo do Špindlu (a dvakrát při tom vede nad bobovou dráhou).
Až vyjedete lanovkou na Černou horu v Krkonoších, můžete se na saních projet i na druhou stranu. Přes Černou boudu, přístřešek Václavák, Kolínskou, Pražskou a Žižkovu boudu, sjezdovku Smrk a kolem sochy poustevníka dosvištíte až k dolní stanici vleku Javor v Peci pod Sněžkou. Nejedná se však o klasickou sáňkařskou dráhu. Pohybují se zde chodci a běžkaři, chybí jasné značení a občas musíte počítat i s rovinkou. Délka téměř 6 kilometrů, převýšení 430 metrů, úžasné výhledy na Sněžku a kupa romantiky však za tohle dobrodružství rozhodně stojí. Zpět do Janských Lázní vás odveze skibus.
Sáňkování má u nás dlouhou tradici, na českých a moravských horách se sáňkuje už od počátku minulého století. K tradičním sáňkařským regionům patří především okolí Jizerských hor a Jeseníky.
První sáňkařská dráha vznikla v roce 1910 na Ještědu, měřila 3 300 metrů a o čtyři roky později se na ní konalo historicky první mistrovství Evropy. Kvůli častým polomům však hodně trpěla, roku 1939 měřila skoro pětkrát méně a již dávno neexistuje.
Největší pojem mezi tuzemskými sáňkaři zřejmě představuje Smržovka pod Černou Studnicí. Závodní sáňkařská dráha (vedoucí až do blízkého Jablonce nad Nisou) zde vyrostla roku 1911. Postupem času a v jiných místech ji nahradila současná Závodní sáňkařská dráha Smržovka, amatéři se mohou svézt po přírodní dráze.
Také na Křížovém vrchu v Jeseníku se sáňkovalo ještě před první světovou válkou. Původní dráha se dočkala přebudování, nízkých zatáček s překlopením (první na světě), doplnění vodovodem (umožnil vytvořit ledové koryto) a největší slávy v 50. a 60. letech minulého století. Mistrovství republiky a mezinárodní závody zde tenkrát sledovaly tisíce nadšených diváků. Ani tato dráha se v celé své kráse nedožila současnosti, původní trasu si však zájemci mohou projet i dnes.
Na sáních často čelíme dvěma extrémům – buď je čerstvý sníh, na kterém to nejede, nebo přemrzlý ledovatý sníh, na kterém to jede až moc. Ve druhém případě se neobejdete bez opravdu dobrých bot s pevnou podrážkou (ideální jsou goretexové pohorky s vibramem, doplněné o návleky). Jízda musí být celou dobu kontrolovaná, obzvláště při prvním sjezdu.
Co s sebou na hory?
Jste početná rodina a dovolená vás vždycky stojí balík? S námi si dovolenou můžete dovolit i vy.
Už vám nezbývá dovolená? Vyrazte na hory jen na pár dní a užijte si je naplno.
Jak naučit děti lyžovat. Rady, tipy, techniky