Korfu (řecky Kerkyra) je s 592 km2 a více než 100 tisíci obyvateli druhým největším ostrovem v Jónském moři po Kefalonii. Z Jónských ostrovů je položen nejseverněji a zároveň tvoří nejzápadnější místo řeckého území. Leží nedaleko albánsko - řeckých hranic, když od Albánie je oddělen průlivem širokým pouhých 2,5 km. Pro své příjemné klima a bohatou středomořskou vegetaci je navštěvován turisty z celého světa a nazýván ostrovem slunečním nebo smaragdovým. Ostrovní svět překvapí zelenými zalesněnými horskými svahy, nádherným sluncem od rána do večera a průzračným krásně modrým mořem. Zejména severní část ostrova má hornatý charakter. Zde se nachází nejvyšší pohoří Pantokrator (906 m n. m.), které je tvořeno vápencem a dolomitem. Korfu je také nazýváno "zeleným ostrovem" nebo také "perlou Středomoří", neboť jeho bujná vegetace jej diametrálně odlišuje od ostatních, většinou zeleně prostých, řeckých ostrovů. Ostrov skutečně připomíná kvetoucí zahradu - je porostlý olivovníky, cypřiši, jalovcem, eukalypty, vavříny, borovicemi, pistáciovníky, planikou a oleandry. Vyskytuje se zde na 50 druhů orchidejí. Nesmrtelným Korfu učinily knihy anglického přírodovědce a spisovatele Geralda Durrella, jenž zde prožil své mládí a zvěčnil své vzpomínky způsobem nadmíru humorným a čtivým v dílech „O mé rodině a jiné zvířeně“ a „Ptáci, zvířata a moji příbuzní“.
Ostrov si oblíbila i rakouská císařovna Sissy, která si svou krásu a svěžest uchovávala pobytem na čerstvém vzduchu, nejčastěji právě na Korfu v letohrádku ve vesničce Gastouri. Civilizace a národy procházející v minulosti tímto ostrovem zde zanechaly řadu historických památek, které umožňují návštěvníkům nahlédnout do zvyků a kultur dob dávno minulých. Na ostrově je proto řada dalších zajímavých míst, která doporučujeme k návštěvě: klášter Vlacherna, turistické středisko Paleokastritsa s mořskými jeskyněmi, vesnička Lakones s vyhlídkou Bella Vista, nebo letovisko Sidari s bizarními skalními útesy.
Nejvýrazněji se bouřlivá minulost podepsala na hlavním městě Kerkyra, které je jedním z největších pokladů ostrova. Srdce Kerkyry tluče v historickém centru tvořeném úzkými benátskými uličkami a rozlehlým náměstím lemovaným řadou městských domů z doby francouzské nadvlády. Z doby anglické nadvlády se pro změnu zachoval mimo jiné zimní palác královské rodiny, v němž je dnes umístěno muzeum asijského umění. Dominantou města jsou Stará a Nová benátská pevnost, jež byly vystavěny na obranu ostrova a dodnes svým vzhledem vzbuzují respekt.
Západ ostrova s centrem v Paleokastritse okouzluje členitým skalnatým pobřežím, kde malé ostrůvky a skály vytvářejí zvláštní scenérie. Východ je často považován za ideální místo pro koupání, spojené s pěšími túrami do hor i živou zábavou. Sever se zase může pochlubit dlouhými písečnými plážemi s rušnými letovisky a jih, to jsou typické vesničky s tradičním způsobem života, klid a vůně olivovníků. Ostrov má pravidelné letecké spojení s Aténami či Soluní a přímé charterové lety z mnoha letišť ve střední Evropě. Letiště se nachází 5 km jižně od hlavního města ostrova. Několikrát denně má Korfu trajektové spojení s Igoumenitsou na řecké pevnině. Místní lodní spojení existuje s ostrovy Paxos, Antipaxos, Ithaka a Kefallonia.
Nejdůležitějším hospodářským odvětvím je zemědělství, neboť ostrov je pokryt přibližně 4 miliony olivovníků, významným exportním artiklem jsou však i pomeranče. Obyvatelé Korfu jsou pohostinní, vždy dobře naložení a přívětiví, ochotní pomoci cizincům. Města, malebné vesničky, moře, lidé, všechno má na Korfu zvláštní půvab, kvůli kterému se návštěvníci tak rádi na tento ostrov vracejí.
Kerkyra je hlavní město ostrova Korfu. Nachází se na východním pobřeží ostrova a žije zde 40 tisíc obyvatel. Velkým lákadlem je Staré město, které je od roku 2007 zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Asi 3 km od Korfu je letiště s nejkratší přistávací ranvejí v jižní Evropě, má délku jen 2.375 metrů, z jedné končí v moři. Nalétává se většinou přes nejvyšší horu Korfu Pantokrator (906 m n. m.). Stará pevnost (Paeió Froúrio) ze 6. století je navštěvována hlavně kvůli překrásnému výhledu. Nová pevnost (Néo Froúrio), postavená v druhé polovině 16. století, je největší vojenskou stavbou bývalého Benátska mimo území samotné Benátské republiky. Svou mohutností překvapí i dnešní návštěvníky. Neopomenutelný je též výhled na město a velkou část ostrova.
Dassia je letovisko na východním pobřeží ostrova 10 km severně od hlavního města Kerkyry. Středisko je vhodné pro mladé a pro ty, kteří preferují aktivitu, zábavu a sportovní vyžití. Hlavní ulice je obklopena obchody se suvenýry, kavárnami, bary a spoustou taveren s dobrým jídlem. Z hlavní ulice pak k moři směřuje několik menších uliček. Zdejší pozvolně skloněná oblázková pláž byla oceněna tzv. modrou vlajkou.
Gouvia je letovisko nacházející se na východním pobřeží ostrova, necelých 10 km severně od hlavního města ostrova Kerkyry, kam se snadno dostanete linkovým autobusem. Středisko je nazvané podle stejnojmenného překrásného zálivu, obklopeného skalami. Voda je příjemně teplá ke koupání až do pozdního podzimu. Proto je také Gouvia v sezóně velmi živým resortem, kam míří tisíce návštěvníků z celé Evropy. Velmi čilý provoz panuje i v místním turistickém přístavu.
Benitses je bývalá rybářská vesnička, jež vyrostla v malebné prázdninové letovisko, jehož nejznámější atrakcí je rozsáhlé muzeum mušlí. V uličkách Benitses narazíte na řadu vyhlášených taveren a několik barů, klubů a diskoték s nočním programem. Menší klidné středisko Agios Ioannis Peristeron leží mezi severně umístěným Benitses a na jihu se rozkládající Moraitikou. Obě letoviska obklopuje průzračné moře a výstavní oblázkové pláže. Nacházejí se na východním pobřeží Korfu necelých 15 kilometrů od jeho okouzlujícího hlavního města Kerkyra.
Moraitika je menší středisko nacházející se též na východním pobřeží ostrova, ovšem 20 km jižně od metropole ostrova Kerkyry, kam vede linkové spojení cca každé dvě hodiny. Je sestrou nedalekého letoviska Messonghi; tato dvě letoviska od sebe dělí řeka Messonghi a jsou si v mnohém podobná, přinejmenším zvlněnou krajinou zelenající se olivovými háji lemovanými azurovým mořem. Moraitika je ovšem mnohem živější, můžete si zde užívat bujarého nočního veselí až do pozdních ranních hodin v restauracích a barech.
Ve střediscích Dassia, Gouvia, Agios Ioanis Peristeron a Benitses převažují oblázkové pláže, některé úseky však lze charakterizovat jako písčito-oblázkové; ve střediscích Moraitika a Messonghi jsou pro změnu pláže čistě písčité; všechny dosahují průměrné šířky 10-20 m; na většině východního pobřeží s dlouhými plážemi částečně stíněnými cypřiši a piniemi je k dispozici řada pláží se servisem poskytovaným za poplatek a s možností půjčování sportovního vybavení (lodiček, šlapadel, kajaků, vodních skútrů, windsurfingů) či jízdy na vodním banánu či nafukovacím kruhu (ringo), vodních lyžích či parasailingu (v hlavní sezóně); ve všech lokalitách je samozřejmě i řada zdarma přístupných pláží veřejných; vstup do vody je všude pozvolný a bezpečný a moře je tedy vhodné i pro děti a neplavce, průzračně čisté, na východě ostrova většinou poklidné a nežijí v něm nebezpeční živočichové.