BENEFITY

• jedno z nejoblíbenějších letovisek italského středního Jadranu
• procházky středověkým centrem, jemuž dominuje monumentální renesanční pevnost Rocca Roveresca
• velmi dobře vybavené pláže vyznamenané Modrou vlajkou
• průzračně čisté moře, pláže s jemným okrových pískem a pozvolným vstupem do vody
• infrastruktura uspokojující potřeby i náročných rekreantů
• nejširší možnosti vyžití pro děti i dospělé od rána do noci
• vynikající regionální kuchyně především na bázi ryb a darů moře
• nadmíru bohatá historie města datující se od starověku
• pestrá škála výletů do okolí (Ancona, Pesaro, Urbino, San Marino…)

Senigallia – perla pobřeží středního Jadranu

Senigallia je město v oblasti Marche ve střední Itálii, v provincii Ancona. V antice se obec původně jmenovala Sena a byla střediskem galského kmene Senonů. Po dobytí Římem roku 283 př. n. l. se stala jeho kolonií a kvůli své poloze v Ager Gallicus dostala přídomek Gallica (pro odlišení od Saeny, dnes Sieny, v Etrurii), z čehož se později vyvinulo dnešní jméno Senigallia. V 6. století zde bylo založeno dodnes existující biskupství. Ve středověku bylo město známo jako místo konání hojně navštěvovaných tzv. Magdalénských trhů. Od roku 1624 bylo součástí Církevního státu.

K významným památkám patří monumentální renesanční pevnost Rocca Roveresca, postavená roku 1480, jež patřila rodu Della Rovere a jejím architektem byl Baccio Pontelli, dále katedrála z roku 1787, radnice z let 1611 až 1613, rodný dům papeže Pia IX. a palác Baviera.

Nejnavštěvovanější místo v regionu Marche

Senigallia leží na pobřeží Jaderského moře u ústí řeky Misa. Území je převážně rovinaté, je však obklopeno kopci svažujícími se k moři. Dnešní historické centrum navazuje na původní římské město, které bylo založeno na kopci jižně od řeky Misa.

Mezi hlavní zdroje obživy obyvatel patří turistický sektor. Od roku 1997 se Senigallia nepřetržitě chlubí Modrou vlajkou, oceněním, které organizace FEE uděluje nejlepším evropským plážím. Senigallia je nejnavštěvovanějším místem v regionu Marche.

Stopy bohaté historie od Galů a Římanů až po renesanční rozkvět

Senigallia byla poprvé osídlena ve 4. století př. n. l. galským kmenem Senonů, kteří jako první osídlili tuto pobřežní oblast. V roce 284 př. n. l. osadu převzali Římané, kteří zde založili kolonii Sena Gallica. V bitvách mezi Římany a Kartaginci byla v roce 207 př. n. l. Sena Gallica obsazena kartaginským generálem Hasdrubalem.

Senigallia byla zpustošena vizigótským králem Alarichem během úpadku Římské říše na přelomu 4. a 5. stol. n. l. Opevněna byla Senigallia poté, co se stala součástí Byzantské říše. V 8. století ji znovu zpustošili Langobardi a v 9. století Saracéni. Bylo to jedno z pěti měst středověkého jadranského vévodství Pentapolis.

Město zaznamenalo hospodářský rozvoj díky tzv. Magdalénskému jarmarku, jehož vznik se datuje do 13. století. Popularita těchto trhů vzrostla, když se Sergius, hrabě ze Senigallie, zasnoubil s dcerou hraběte z Marseille. Při zasnoubení daroval hrabě z Marseille Sergiovi relikvie Máří Magdaleny. Velké trhy v Senigallii navštěvovali obchodníci z celé Evropy i z Levanty.

V 15. století byla Senigallia mnohokrát dobyta nepřátelskými stranami během války guelfů a ghibellinů. Sigismondo Pandolfo Malatesta z Rimini opevnil město v letech 1450–1455. Papež Pius II. učinil svého synovce Antonia Piccolominiho pánem Senigallie, ale v roce 1464 obyvatelé slíbili věrnost papeži Pavlu II. V roce 1472 se Giacomo Piccolomini pokusil dobýt město, ale nepodařilo se mu to. Papež Sixtus IV. přidělil panství rodině Della Rovere. V roce 1516 to bylo dočasně odvoláno papežem Lvem X., který převedl panství na svého synovce Lorenza II. Medicejského, poté však znovu převzala město rodina Della Rovere. Roku 1624 byla Senigallia připojena k Papežskému státu (provincie Urbino).

Senigallia je rodištěm Giovanni Maria Mastai Ferrettiho, pozdějšího papeže Pia IX. Narodil se zde v roce 1792, stal se papežem v roce 1846 a byl posledním papežem, který vládl Papežskému státu před sjednocením Itálie. Jeho pontifikát byl nejdelší v historii papežství, trval více než 31 let. Po konci Papežského státu v roce 1870 se prohlásil za „vatikánského vězně“.

Během první světové války bylo město a jeho přístav zdevastováno intenzivním ostřelováním jednotkami rakousko-uherského námořnictva vedenými bitevní lodí SMS Zrínyi. Město bylo také těžce poškozeno silným zemětřesením v roce 1930 a během druhé světové války.

Po válce se Senigallia stala známou letní prázdninovou destinací.

Moře a pláže

Pláže v oblasti Senigallia jsou dobře udržované, široké, se okrovým jemným pískem a pozvolným vstupem do moře ideálním pro děti a neplavce. Jak směrem na sever (Marotta), tak na jih (Marzocca), jsou pak i pláže oblázkové.

V Senigallii jsou jak veřejné, tak soukromé pláže, na kterých je i plážový servis, sprchy, půjčovny šlapadel, lodiček, dětská hřiště apod. Moře tu bývá většinou klidné a voda průzračná. Bohaté je i zázemí s četnými restauracemi a obchody.