Cíl milánských jednodenních lyžařů

Chiesa Valmalenco je jedním z nejbližších zimních středisek při cestě z několikamiliónové aglomerace okolo Milána, a to se logicky projevuje na počtu víkendových turistů. Zvláště v neděli sjezdovky doslova praskají ve švech, a na víkendové nápory jsou rovněž dimenzovány zdejší přepravní kapacity. Proto se návštěvník, jenž do areálu zavítá ve všední den, nestačí divit, proč pro těch pár lyžařů, pohybujících se (a to i v hlavní sezóně!) na zdejších svazích, postavili tak moderní a kapacitně naddimenzované lanovky. Důvodem je právě (a pouze) pár únorových a březnových nedělí.

Při příjezdu do Chiesy Vás už z dáli upoutá mohutná kabinová lanovka Snow Eagle. Se svou kapacitou 160 osob je největší jednopodlažní kabinou na světě a překonává více než 1 000 metrů převýšení. Je zároveň hlavním přepravním zařízením lyžařského areálu Alpe Palú. Za pár desítek sekund Vás vyveze z nadmořské výšky 1 000 m, v níž se nachází Chiesa, o více než kilometr výše. Pokud ještě na moment ovládnete svůj hlad po lyžování a zastavíte se ne výstupní plošině, naskytne se Vám ohromující výhled do údolí Valmalenco i na třítisícová horská pásma okolo. Kdo trpí strachem z výšek, neměl by se raději ani dívat pod sebe – podlaha je tvořena průhledným roštem zavěšeným na skále, takže přímo pod nohama máte stovky metrů propasti. Tento zázrak moderní techniky vystřídal před starou lanovku, jejíž zbytky uvidíte o několik metrů dále. Ta měla sice výrazně nižší přepravní kapacitu, ale jednu výhodu měla – začínala v centru městečka Chiesa. Její dnes nevyužitou bývalou dolní stanici najdete na náměstí před hotelem Funivia, kde je dnes parkoviště. Současná dolní stanice se nachází u 25metrového plaveckého bazénu bezmála kilometr od centra Chiesy i Lanzady. Neexistují zde tedy téměř žádné hotely, které by měly skiareál Alpe Palú v pohodlném pěším dosahu. A protože neexistuje centrální skibus, hotely si musí pomáhat vlastními mikrobusy.

Ikonická černá pista projektovaná Gustavem Thoenim

Z tohoto místa se tratě dále svažují k vesnici San Giuseppe ve výšce 1 433 m n. m. Tam končí sedačková lanovka a nachází se zde velké parkoviště. Do San Giuseppe mohou zajíždět autem ti, kdo by snad měli v obří lanovce klaustrofobické pocity.

Od restaurace na opačnou stranu, tedy vzhůru, vede sedačková lanovka na vrchol Cima Motta s 2 336 m n. m. Odtud máte na výběr několik různě náročných sjezdovek zpět (včetně závodního homologovaného svahu) nebo tři sjezdovky do sedla Dosso dei Vetti na opačné straně kopce. Z nich je zejména černá, projektovaná samotným Gustavem Thoenim, opravdovou lahůdkou. Padá téměř kolmo dolů a její závěrečný hank, tyčící se nad spodní stanicí sedačkové lanovky, nahání slabším lyžařům hrůzu. Právě zde nejčastěji trénují místní závodníci.

Nejnovější pista „Bocchelle del Torno“ začíná v úctyhodné nadmořské výšce 2 353 metrů, v nejvyšším bodu skiareálu Alpe Palú i celé Chiesy.

Celkově lze říci, že skiareál skýtá maximálně pestrý výběr sjezdovek všech obtížností v tom nejlepším možném poměru.

Menší skiareál Caspoggio (dočasně?) uzavřen

Druhý skiareál Caspoggio, s nejvyšším bodem na Dosso dei Galli ve výšce 2 200 m n. m., je bohužel již několikátou sezónu uzavřen. I předtím však byl poněkud opomínán, ačkoli nebyl o mnoho nižší ani kratší (18,4 km sjezdovek oproti 24,7 km) než Alpe Palú. Oba areály nebyly vzájemně lyžařsky propojeny. Poněkud slabší zde však bylo umělé zasněžování a ani přírodního sněhu zde nebývalo tolik, jako na Alpe Palú. Proto zde obvykle sezóna později začínala a dříve končila. Tento areál byl však dobře přístupný autem, a nabízel i řadu lehčích terénů, pro které byl často vyhledáván školními skupinami. Zůstává zatím nevyřešenou otázkou, zda a kdy svůj provoz obnoví.